Prvním historicky doloženým anorektikem byl filozof Friedrich Nietzsche. Jeho nemoc měla hlavně hysterický podklad. Převážnou část jeho života se živil vařenou zeleninou. V okamžicích, kdy se do něj porucha opřela plnou silou, snídal i obědval jenom teplou vodu.
Možná si řeknete, že muži trpí anorexií velice vyjímečně, odborníci však tvrdí, že u nás je poměr mužských anorektiků k anorektičkám 1:30, od Česka na západ už ale připadá jeden anorektik na dvanáct anorektiček a jejich podíl stále stoupá.
Důvody, které vedou muže k tomu, že se dobrovolně ničí, jsou odlišné od žen. U mužů tkví původ poruchy v příliš nízkém sebevědomí. Objevily se i studie, které z anorexie u mužů obviňují skrytou homosexualitu. Nic takového ale nebylo stoprocentně dokázáno. Za mužskou anorexií, ale můžou hlavně média..
Podle výzkumu ve Velké Británii, který provedla psycholožka Sarah Grogan, není 75 % mužů spokojeno s vlastním tělem. Z nic 30 % přímo uvedlo, že svoje tělo přímo nenávidí.
Pokud vás překvapilo, že ženy nejsou jediné pohlaví ve vesmíru, které si připadá zoufale neatraktivně a neforemně, je tu ještě další výzkum. 25 % mužů drží diety a 65 % cvičí jenom kvůli tomu, aby zhubli.
Čtyřiadvacetiletá Bára zná tuto nebezpečnou poruchu z vlastní zkušenosti. Trpí jí její otec. Pracuje jako gynekolog, má svojí soukromou ordinaci a je to pohledný muž. O jeho stavu se dozvěděla od matky, když jí bylo dvacet let. Už předtím tušila, že něco není v pořádku. Nikdy se u nich doma nesměla vařit nebo péct sladká jídla, slyšlela ho několikrát zvracet, ale nikdy jeho nevolnosti nespojovala s anorexií, nebo bulimií. Myslela si, že těmito poruchami trpí jenom ženy. Nemoc se u něj objevila poprvé prý, když se Bára narodila. Asi si po jejím narození najednou připadal starý a chtěl si udržet za každou cenu svůj mladistvý vzhled. Nikdy se jim tátu napodařilo dostat k doktorovi, teprve až jednou omdlel v ordinaci, byl převezen do nemocnice. Tam jim sdělili, že za to můžou nejspíš žaludeční vředy. Za týden omdlel znova a nakonec jim to její matka řekla. Její otec žil s tímto onemocněním několik desítek let, aniž by měl někdo podezření. Málokdy se vyskytnou lidé, kteří trpí čistou mentální anorexií, většinou se období nejedení střídá se stadii nutkavého přejídání a následně zvracení. Mezi takové případy patří žokejové, tanečníci a gymnasté.
Žádné komentáře:
Okomentovat