Když není, co dělat

Tákže jsem se rozhodla napsat něco dalšího do téhle rubriky... Vůbec nevím, čím začít.
Takže asi maturitním plesem Střední Zemědělské školy. Musím říct, že z tohohle plesu mám obrovské emocionální prožitky. Můj největší byl výstup žáků, kdy jeden ze třídy přitepleně zpíval (něco o telátku heboučkém, nebo tak) a ostatní dělali tele. Jen je škoda, že to nedali na Youtube.com. Z té písničky by mohl být hit. Jo ještě nemám zapomenout na Letce, když už o tom píšu. Takžee smekám před tebou letče (alias Jiří)... a doufám, že už ho nepotkám. A díky za pití..

Tak pokračujéém..

A teď napíšu něco o exkurzi do Domu ruské vědy a kultury v Praze. Bylo potěšující, že tam šel jenom náš ročník rusky (ne)mluvících studentů a ostatní byli ve škole. Cesta vlakem byla dosti zajímavá, už jen proto, že můj spolusedící ve vlaku příšerně chrápal :). Takže teď k Domu ruské vědy a kultury.. Takže musím říct, že celá ta stavba je hodně luxusní a byl v ní hroznej klid. Samozřejmě, že jsme se přišli vzdělávat, takže jsme měli hodinu ruštinu. Výuka byla zajímavá, sice mě už ke konci nudila, ale koho ne, že? Pak jsme koukli i knihovnu, samozřejmě všechno rusky, to jsem si ale početla. :-D Bylo vidět, že naše třída tomu rozumí, proto jsem se raději zaměřila na knížky s obrázkami. Aby bylo aspoň na co koukat.. No.. a pak byl rozchod, tak jsme jenom chodili po obchodech. Dozvěděla jsem se, že v New Yorkeru je všechno laděný do punku.. To bylo moudro.. omlouvám se té osobě, ale stejně to nebude číst. Bych se dost divila.

Dále jsem už pochopila termín "šílené fanynky".. A nejedná se právě o šílené fanoušky Tokio Hotel, ani jinou skupinu. Ale stejně je zajímavé, jak se lidi chovaj.. a docela sranda.

A ještě nesmím zapomenout na jednu osobu! To očkování přežiješ a tu prohlídku taky!
A já jsem se rozhodla, že to už stačí... hezký den (u nás byla teda bouřka, Emma se zlobí/to taky pochopí jen jedna osoba)..