EMO

Cituji z www.inblog.cz/jak-byt-emo:

Ty nevíš co je emo? Nevadí, od toho tu jsme, abychom ti to objasnili. Emo je všechno! Kdysi se sice říkalo, že všechno je techno, ale tahle doba už je dávno pryč a odvál ji vítr stejně jako výše uvedené vlny punku nebo hiphopu. V širším měřítku je emo v první řadě hudební styl. Moc dobrý hudební styl. Dost těžko se to popisuje, ale je to taková hudba, ve které jsou emoce, je hodně depresívní, zpívá se o vztazích, nenaplněných láskách, myšlenkách na sebevraždu a podobných pesimistických věcech. (Pozor: nepleť si to s gothic stylem – ten je k ničemu a hlavně není in!).

Tak tohle mi už fakt přijde trochu na hlavu.

Z Wikipedie:
Jako emo jsou označovány dva různé styly oblékání (tvrdý styl a jemný styl). První vychází z „indie emo“ scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají menší, s potiskem ve stylu osmdesátých let. Tašky a batohy bývají zdobeny špendlíky a odznáčky různých kapel.

Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se narovnanými vlasy obarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty, obvyklý je piercing rtů či obočí a tmavý makeup (u žen i u mužů; nejvýraznější je černá tužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny). Častým doplňkem jsou brýle s tlustými tmavými obroučkami, které občas nosí i jedinci kteří brýle nepotřebují.

Začneme od začátku! Emocore se vyčlenilo v osmdesátých letech z Hardcore punku. V emu nastala změna ve zpěvu - zpěvák chvílemi zpívá, křičí, sténá, nebo šeptá. Prožívá hudbu.

Také je znám kult DIY - to znamená, že si lidi vyrábějí doplňky a různé věci sami pro sebe. Tyto lidi by měli mít taky kladný vztah k ekologii, přírodě, proto jsou často vegetariáni. Snaží se nebýt závislý na konzumní společnosti. Toto spousta tzv. emokids neví, v tomto světě více lidí dá spíš na image, ale nechci zase nikomu křivdit.