Přestože naše babičky a ještě i maminky prožívaly své první rande v kině nebo v parku, my dnes máme k dispozici moderní techniku, a tak není problém seznámit se s klukem třeba právě přes internet. Vše má své výhody a nevýhody. Přečti si pár příběhů svých vrstevnic o tom, jak se pře icq zamilovaly ony a jak to všechno dopadlo… Nenápadný spolužák
Klárka, 15: „První půl rok na střední se u nás ve třídě nesl stále v duchu seznamování. Sešla se nás pořádná kupa super pohodových lidiček, a tak jsme neustále pořádali nějaké akcičky, bylo to super. Tedy až na pár výjimek – ve třídě se utvořila také parta tří kluků, kteří byli už od pohledu počítačoví maniaci a s ostatními se ve škole moc do řeči neměli. Jakožto přátelský člověk jsem se s nimi čas od času snažila prohodit pár slov, ale nikdy náš hovor netrval dýl jak dvě minuty, ani nevím proč.
Nejzáludnější osůbkou byl pro mě Filip. Byl mi od první vteřiny sympatický, trošku se mi i líbil, ale jakmile jsem zjistila, že nemá zájem o nějaké kamarádění se, přestala jsem si ho také všímat. Tedy až do té doby, než si našel moje icq-číslo a napsal mi, jestli bych mu nepřinesla další den nějaký sešit na opsání, protože byl nemocný a hrozí mu vyzkoušení. Slíbila jsem mu to, on mi poděkoval a pak jsme si začali psát. Jen o takových hloupostech, ale skvěle jsem se bavila.
Když jsem přišla druhý den večer zase na icq, všimla jsem si, že je taky on-line, ale nechtěla jsem mu psát. Asi po hodině mi napsal sám od sebe a zase jsme kecali. Tak to šlo aspoň ještě týden, ale byla jsem zklamaná, že ve škole se ke mě chová jakoby nic, maximálně jsem si občas všimla, že mě pozoruje. Nebyla jsem si jistá, jestli je v reálu tak stydlivý, nebo se se
mnou ve třídě prostě bavit nechce. A tak jsem se ho na to jednou na icq zeptala. Řekl, že má strach, že pro mě není dost dobrý, a proto mě nechce obtěžovat. Já jsem se ho zeptala, jestli by si nezašel někam pokecat, jen tak ven.
Další den jsme spolu zašli na školní hřiště, kde se konaly nějaké atletické závody. Bylo na něm vidět, že je trochu nesvůj, a ani nemluvil tolik, jako na icq. Rozhodla jsem se, že to tomu nechám volný průběh. I když o tom naši spolužáci nevěděli, často jsme se venku scházeli, povídali si, ale ve škole jsme prohodili jen pár slov.
Na Silvestra jsme se sešli zase téměř celá třída a dokonce dorazil i Filip, z čehož jsem měla velkou radost, protože mi to dalo dost přemlouvání. Zábava byla v plném proudu a ještě před půlnocí jsme zůstali sami dva v malé kuchyňce a seděli jsme na postarším gauči. Nevím už ani jak, ale nejednou jsme se k sobě sklonili a začali se pomalu líbat. Z žádným jiným klukem se mi líbání tak nelíbilo! Trvalo to však jen chvilku, protože na nás ostatní začali volat, ať jdem ven zapálit rachejtle. Potají jsme se drželi za ruce a já cítila ve svých vlasech jeho dech.
Po Silvestru jsme se sešli znovu, moc jsem se těšila, ale dopadlo to úplně jinak. Filip mi otevřeně řekl, že se mu líbím a radši by se mnou byl zase jen dobrý kamarád. Dost mě to vzalo – nevěděla jsem proč a pořád jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně. Naštěstí jsem se tím tak nějak srovnala, scházíme se občas, snad denně si píšeme a poslední dobou mám pocit, že by to možná šlo dát vážně nějak dohromady. Filip je ale hodně komplikovaná osoba, takže nechci nikam spěchat…“
Nechala jsem se napálit
Bára, 14: „Dříve jsem často chodívala na chat, mám tam stále vyplněný profil a fotku. Sice tam už moc nec
hodím, protože se radši bavím s kámoši přes icq, jednoho dne jsem se tam přece jen přihlásila a k mému překvapení mi tam blikal tři dny starý vzkaz od nějakého kluka. Prý se mu líbím a chtěl by se mnou někdy pokecat. Neměla jsem nic proti, na fotkách v jeho profilu se mi líbil, byl o čtyři roky starší než já a bydlel ve městě nedalekém od našeho města. Napsala jsem mu, že na chat už sice moc nechodím, ale jestli chce, může mi napsat na icq.
Když jsem se další den přihlásila na svém počítači, Petr mi hned psal, jak se mám a jestli mu nepošlu ještě nějaké fotečky, že ta jedna, co mám na chatu, mu nestačí. Nejdříve jsem se zdráhala, ale pak mu poslala nějaké mé fotky z dovolené. Pořád mi opakoval, že se mu moc líbím a že doufá, že se někdy setkáme.
Psali jsme si asi týden, pořád chtěl posílat další fotky, ale já mu říkala, že mu už žádné posílat nebudu, pokud on nepošle také nějaké mně. Pokaždé mi řekl, že zrovna u sebe nemá foťák a v počítači má svoje jen ty fotky, které má v profilu na chatu. Vlastně mi to bylo i docela jedno a docela dobře se s ním kecalo.
Asi po dvou týdnech psaní mi navrhl, že by se se mnou chtěl konečně sejít, že za mnou přijede do našeho města. Po dlouhém přemlouvání jsem souhlasila a domluvili jsme se na poznávacím znamení – já budu mít na sobě džíny a ostře červené tričko, on bude mít v ruce rudou růži.
Před schůzkou jsem se stavila ještě u mé bestfrenďošky Dáši. Varovala mě, aby to nebyl nějaký úchyl, ale já si nechtěla dát říct. Nakonec mě ale přemluvila k tomu, že na schůzku se mnou půjde ona, nejdřív omrknem situaci a když to bude vypadat dobře, půjde domů a já za Petrem.
S Dášou jsme vyrazily dost pozdě, takže jsme docela letěly. V parku, kde jsme se s Petrem měli sejít jsme se schovaly za sochu Žižky a vyhlížely kluka s rudou růží. Najednou jsme zaslechly zvuk motoru u nedaleké silnice. Byl to velký černý teréňák, z něj vystoupil obtloustlý skoro plešatý pán „v nejlepších letech“ a k mému zděšení měl v ruce rudou růži. Pořád jsem si říkala, že to přece nemůže být on, že ten pán čeká na nějakou jinou, ale po chvíli pozorování, kdy jsme viděly, že dělá něco s mobilem a po chvíli došla smska mně, ani jsem mobil z batohu nevytáhla a s Dášou jsme utíkaly domů, jak nejrychlej to šlo. Ještě, že jsem ji poslechla!“
Láska a nenávist – jde to k sobě?
Krista, 17: „Adam byl u nás na škole idol každé druhé holky, což byla jedna ze záminek, proč jsem ho nemusela. A bylo jich rozhodně víc. Má nenávist k němu se ukázala jako nejsilnější v době, kdy mě bylo 
čné tréninky. Pořád se mi posmíval, že jsem malý skřítek, co si vycpává podprsenku. Nemohla jsem za to, že jsem byla nejmenší z holek v týmu a že mi začaly růst prsa dřív než ostatním mým spolužačkám.
Před pár měsíci se mi na icq ozval neznámý kluk se zvláštní přezdívkou. Psali jsme si skoro dva měsíce, já pořád nevěděla, kdo to je, a ani jsme si nevyměnili fotky. Bylo to neuvěřitelně vzrušující, jelikož on mi neustále posílal takové nenápadné indicie. Tak jsem po dvou měsících věděla akorát to, že mě můj tajemný kamarád z icq dobře zná a už hodně dlouho, líbím se mu, pohybuje se v mé blízkosti, ale není si jistý, jestli bych chtěla já jeho. Začala jsem mít tušení, že je to jeden kluk ze septimy, se kterým jsem chodila do kytary a tak celkově podle povahy a chování. Ukázalo se však, že můj odhad nebyl správný.
Na jeden páteční večer jsem s tím tajnůstkářem měla konečně domluvené „rande“, a to před kinem. Navrhla jsem totiž, že bychom mohli pro začátek jít na nějaké dobré kino a vybrala jsem pořádný akčňák. A akčňák bylo vlastně i celé rande. Když jsem dorazila na smluvené místo, nemohla jsem popadnout dech překvapením: „Ty?“ Na Adama jsem se zděšeně podívala – on, takový grázl, by mohl být mým tajným ctitelem?!
„Já,“ usmál se na mě Adam a já už jsem raději nic neříkala. Jak už na icq, tak v kině se ukázalo, že můj předsudek vůči němu nebyl nejslavnější a vlastně je to neuvěřitelně skvělý kluk. O tom svědčí i fakt, že spolu stále jsme a podle mého názoru prožívám to nejšťastnější období mého prozatimního života!“
- O tom, že vyrážíš na takové rande, by měl rozhodně někdo další vědět.
- Domluv se s klukem na poznávacích znameních, ale schválně jej zapomeň, ukryj v kabelce anebo si třeba na tričko domluvené barvy přehoď svetr nebo mikinu. Kdyby se ti stalo něco podobného jako Báře z druhého příběhu, budeš moci utéct, aniž by tě kluk či muž ihned poznal.
- Nenech se zlákat do neznámých míst mezi cizí lidi. Bude lepší, když si alespoň napoprvé domluvíte rande na nějakém veřejnějším místě – cukrárna, kino, diskotéka, kam chodí také tví kamarádi…
- Nikomu nedávej své důvěrné informace – úplnou adresu, číslo občanky,
Žádné komentáře:
Okomentovat