Meze žárlivosti

Žárlivost má kořeny ve slabém sebevědomí. Pokud jste vyrovnaní, těžko budete podezírat každého kluka, který kolem vaší partnerky jen projde, protože bude znát svoji cenu a budete si věřit. Existuje však jedna zlatá věta, a ta říká: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ V normálním vztahu stačí mít oči otevřené a občas lehce pověřit, jestli vás partner/ka nehoupe. Na tom není nic zlého. Mělo by prostě platit, že vyrovnaný muž dává své partnerce určitý prostor založený na důvěře a opravdová partnerka tento prostor nepřekračuje (a naopak).

Zdravá žárlivost

Není žádným tajemstvím, že každému z nás dělá tak trošku dobře, když na nás občas partner žárlí. Je to kvůli tomu, že se pak cítíme hodnotnější a máme pocit, že je o nás zájem. Partnera to trošku nakopne a začne se chovat mileji. Jde prostě jen o takové naznačení: „Moc se mi nevěnuješ, starej se víc o mě. Mohl/a bys o mě přijít.“

Chorobná žárlivost

Žárlivý člověk se dívá na svého partnera jako na svůj majetek, chce ho mít pod kontrolou a vědět, že je na něm zcela závislý. Žárlivost je jedno z největších nebezpečí každého vztahu, které pozvolna dusí a otravuje ovzduší, i když se tváří velice nevinně. Lidé v mnoha případech žárlí nejen na opravdového či domnělého milence nebo milenku svého partnera, ale také na nejlepší přítelkyni své ženy, sekretářku svého manžela na intenzivní práci, a dokonce i na vlastní děti. Od takového partnera odejděte, dokud můžete. Uleví se vám.

Žárlivost a mládí

Mladí partneři často chybují už na začátku svého vztahu, protože pokládají partnera za někoho, kdo jim musí být za jejich lásku bezvýhradně oddán a patřit jim. Domnívají se klamně, že je to přirozená protihodnota za to, že oni milují, a neuvědomují si, že právě tohle vztahu škodí. Každé omezování, vyhrožování a zakazování ničí vzájemné porozumění. Zejména mladé dívky mají často pocit, že když na ně jejich partner žárlí a zakazuje jim třeba i vycházet z domu, je to důkaz velké lásky.