Šikana

Co je vlastně šikana? Co se k ní řadí a co ne? Možná to někoho překvapí, ale k šikaně se řadí i verbální tedy slovní šikana.Myslím že s touto formou šikany se setkal každý. Co ale neverbální šikana? co je horší fyzické týrání či psychické? Když někdo někoho slovně napadá a klidně i opakovaně jde o psychické týrání. Když však někdo napadá fyzicky , jde zdánlivě o fyzické týrání, které pak ale ovšem ústí do psychického. Každá verze šikany se může podepsat jinak. Traumatem, komplexem ,překonáním,zapomenutím a někdy i sebevraždou.

příběhy :

1

Čtrnáctiletá studentka gymnázia v polském Gdaňsku se oběsila poté, co ji krutě šikanovala parta spolužáků. Při vyučování, v nepřítomnosti učitele, dívku svlékli, osahávali a vysmívali se jí. Vše si natáčeli mobilem. Studentka utekla domů, kde ji později rodiče našli oběšenou. Při vyšetřování vyšlo najevo, že když během hodiny polštiny profesorka opustila třídu, pět spolužáků chytlo 14letou Aňu, strhali z ní oblečení a pak před celou třídou předstírali znásilňování.
Dívce přitom nadávali a smáli se jí. Jeden z násilníků si celou asi dvacetiminutovou scénu natáčel na mobil. "Když se učitelka vrátila, nikdo neřekl, co se stalo," napsal list Gazeta Wyborcza. Ponížená dívka ještě před návratem učitelky utekla domů, kde ji rodiče našli oběšenou.

2

Ve škole máme spolužáka, který koktá. Někteří si z něho utahují. Pořád mu kladou otázky typu "Co holky?", "Kolik jsi jich měl?", "Kolik jsi jich líbal?", lepí mu na záda cedulky Mám rád sex… Neberou ho nikdy vážně a kvůli všemu se mu vysmívají. Nikdo po nich nechce, aby se s ním přátelili, ale je tohle vážně nutné? Tenhle jejich postoj je mi vážně dost proti srsti a nejde mi do hlavy, jak někdo může být tak bezohledný k pocitům ostatních. Když vidím v očích toho kluka slzy, je mi to vážně moc líto.

3

Příběh školní šikany s tragickými následky začal v roce 2003 v baskickém městě Hondarrabia. Třináctiletý žák střední školy Jokin Ceberio se stal terčem útoků dvou spolužáků, kteří jej pro zábavu trápili kvůli jeho zdravotním potížím. Postupem času se stal fackovacím panákem pro celou školu. Do záležitosti se vložili rodiče, kteří po dlouhém naléhání zjistili jména Ceberiových trýznitelů. O pár dní později se Jokin Ceberio vrátil do školy. Měl s sebou mobilní telefon, který měl v případě potřeby hned použít. Všechno ale dopadlo jinak. Ceberio zamířil k vysoké kamenné zdi staré části města Hondarrabia a vrhl se dolů. Byl na místě mrtev.

4

V Británii se loni v listopadu obětí šikany stala dvanáctiletá Bianca Powellová, která úspěšně podstoupila léčbu rakoviny. Jeden ze spolužáků jí zapálil vlasy, které jí po čtyřleté chemoterapii právě začínaly růst

5

Studenti školy v severoněmeckém Hildesheimu půl roku pravidelně týrali spolužáka. Nutili jej líbat jim boty, jíst křídu a masturbovat. Některé situace natočili videokamerou a posílali si e-mailem.

6

K zvláštnímu případu došlo v roce 2000 ve Francii. Christine Truffet-Lefebvre pracovala jako sekretářka firmy Nikon Precision Europe. S nadřízeným vycházela řadu let velmi dobře. Pak se rozvedla a šéf očekával, že se bude věnovat práci dlouho do večera a také o víkendech. Christine odmítla a začalo jí peklo. Nadřízený ji začal obviňovat z nekvalitní práce. Nechával jí na stole urážlivé vzkazy, například "Idiote!". Začal jí zadávat takové úkoly jako doplňování toaletního papíru, zatímco její práci začala vykonávat nová asistentka. Christine začala trpět depresí. Nejdříve si vzala neplacené volno a nakonec musela z práce odejít. Rozhodla se přednést svou věc před místní pracovní soud. Ten rozhodl, že byla obětí šikany, a přiznal jí náhradu 15 tisíc eur za neplacené volno.

Co na to odborníci? :

Šikanování je velice závažný, společensky nebezpečný jev, ohrožující oběť fyzicky, ale zejména psychicky.Šikanování je nutno chápat jako poruchu vztahů. A to nejen mezi agresorem a obětí.

Šikanování není jen výsadou dětí.

Ideální podmínky pro šikanu v zaměstnání vytváří nezaměstnanost a strach o práci. Francie a Švédsko se od roku 2002 tomuto jevu snaží čelit speciálními zákony, Velká Británie a Německo spoléhá na stávající úpravu.

Šikana se nikdy neděje ve "vzduchoprázdnu". Šikana vzniká tam, kde existují ve skupině nezdravé vztahy, kde je silná diferenciace na silné a slabé. Ve školních kolektivech existuje vážné nebezpečí, že i pedagog, často neúmyslně, ale mnohdy záměrně dá "zelenou" silnějšímu jedinci, který pak začne vykonávat to, co vede k šikaně. Problém šikany tedy nelze léčit jako problém vztahu mezi agresorem a obětí, aniž bychom léčili celou skupinu. To je jedna z nejčastějších chyb, ke které při řešení problému šikany dochází.

Šikana ve školách mívá mnoho podob: krádeže a ničení pomůcek a dalších věcí, vysypávání tašek, záměrně vyvolané střety, veřejné zesměšňování. Nad některými projevy šikany zůstává rozum stát.

Je nutné nechat oběti promluvit a přimět je, aby označily své trýznitele. Právě to je nejtěžší krok vůbec.

Strach z následků bývá tak silný, že děti nebo i dospívající si své utrpení nechávají pro sebe i několik let. V případě dospívajících se situace komplikuje jejich uzavřeností. Mladí lidé často v pubertě přestávají komunikovat s rodiči. Ti se nad tím nepozastavují a tak jim může trápení dítěte uniknout. Osvědčilo se i školení učitelů, kteří neví, jak situaci řešit. Dobré výsledky přináší i spolupráce s policií.

Šikana se nemusí projevovat nutně násilím, kradením svačin a kapesného a tak podobně.

typy agresorů :

1. typ

Hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost.
Vnější forma šikanování: šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních.
Specifika rodinné výchovy: častý výskyt agrese a brutality rodičů. Jako by agresoři násilí vraceli nebo napodobovali.

2. typ

Velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu.
Vnější forma šikanování: násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků.
Specifika rodinné výchovy: časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.

3. typ

"Srandista", optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný.
Vnější forma šikanovaní: šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, patrná snaha vypíchnout "humorné" a "zábavné" stránky.
Specifika rodinné výchovy: nezaznamenána žádná specifika. Pouze v obecnější rodině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.

Z tohoto lze usoudit, že agresor je sám obětí šikany, domácí.Jde tedy o řetězec ,který mnohdy nikdo nezastaví.

Mechanismy, které brání vyšetřování šikany a uzdravení skupiny se v mnoha případech vymykají běžnému selskému rozumu. Čím je šikana pokročilejší, tím je dokonalejší zakrývající a protiúzdravný systém. Etoped Michal Kolář tento systém nazývá "komplotem velké šestky", podle základního počtu aktérů. Ve své konečné podobě se projevuje tím, že

• oběť nedokáže podrobně vypovídat o tom, čemu byla vystavena,

• agresoři úporně, přesvědčivě a organizovaně lžou,
• většina ostatních spolužáků také lže nebo nechce vypovídat; objevují se falešní svědkové,
• rodiče agresorů jsou přesvědčeni, že jejich děti byly nespravedlivě nařčeny, někdy se snaží dokonce vyvolat dojem, že agresorem je oběť,
• rodiče oběti mají většinou strach o osud svého dítěte a bojí se dalšího vyšetřování,
• při pokročilé šikaně brání nevědomě vyšetřování i pedagog.

Takto odpovídali učitelé na otázku: Jak byste postupovali, kdybyste ve své škole nebo ve své třídě objevili šikanu?

• Zavolám si oběť a agresora a zjistím, jak to je
• Přesvědčím šikanovaného, aby šikanu oznámil
• Udělám rozhovor se žákem a potom s celou skupinou
• Podchytím silné, oni mi třídu táhnou, v případě problému bych to s nimi rozebral
• Vyslechnu nezávisle obě strany, vzájemně je konfrontuji, zhodnotím a zjednám nápravu, trest
• Vyšetřím do podrobností
• Řešil bych to rozhovorem se skupinou, snažil bych se dopátrat pravdy volnou asociační metodou
• Nejdříve rozhovor s rodiči a žákem, následně rozhovor s agresorem, nakonec s oběma společně, dát jim nůž na krk

Souhlasili byste s některými z nich? Pozor, podle slov odborníka jsou vesměs přehlídkou chyb a omylů.

Jak poznat, zda mé dítě není obětí šikanování?

Autor knihy "Bolest šikanování", etoped a psychoterapeut Dr. Michal Kolář (problematikou šikanování se zabývá již déle než dvacet let) uvádí tyto varovné signály:

**Za dítětem domů nedochází žádný spolužák, dítě nemá žádné kamarády.

**Dítě je zaražené, posmutnělé, nemluví o tom, co se děje ve škole.

**Špatně usíná, v noci se budí, zdají se mu hrůzostrašné sny.

**Dochází k významnému zhoršení prospěchu, dítě je nesoustředěné, bez zájmu.

**Často ho před odchodem nebo po příchodu ze školy pobolívá hlava, břicho...

**Dítě častěji navštěvuje lékaře, objevují se neomluvené absence.

**Dítě chodí do školy nebo ze školy oklikami.

**Přichází domů s potrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich.

**Často mu nevychází kapesné, požaduje další peníze.

**Dítě přichází domů vyhladovělé, i když dostává svačiny a obědy má zajištěny.

**Nedokáže uspokojivě vysvětlit svá zranění.

**Vyhrožuje sebevraždou nebo se o i dokonce pokusí.

Tyto příznaky samy o sobě ještě nemusejí mnoho znamenat, čím více se jich však objevuje, tím obezřetnější by rodič měl být.

Ke konci chci říct, že je mnoho lidí co se se šikanou vypořádali.Jestli jste to právě vy, nejste první ani poslední.Jestli to nedokážete sami, musíte hledat pomoc u jiných lidí.Tak jak už to v přírodě chodí, vyhraje ten nejsilnější (nebo ten nejchytřejší).Nebojte se o tom mluvit, protože jinak to nezkončí.