Domácí mazlíčci?

Většinou je pořizujeme pro radost a považujeme za členy rodiny. Bohužel psí život může být někdy opravdu smutný. Někteří lidé se k nim chovají hůř, než jakékoliv zvíře.

Bolest, utrpení... Pro ty, co považují svého pejska, nebo jiné zvířátko, za člena rodiny, možná tak trochu neuvěřitelné... Bohužel se to děje každodenně. Pokud je ve vašem nějaký případ týrání zvířat, oznamte to policii nebo kontaktuje nejbližší spolek na ochranu opuštěných a týraných zvířat.

Určitě jste slyšeli o týrání kočky, kterou opili a pak jí nechali roztrhat psem a nakonec jí dorazili tím,že jí dupli na hlavu.. a takových případů je více..

Týrání bohužel často končí smrtí zvířete, která je často zdlouhavá a bolestivá. Uvádím nejděsivější případy:
Květen 1996
Dva kluci na Znojemsku omráčili dřevěnou deskou toulavého psa a pověsili ho za zadní nohy na kovovou šibenici. Nakonec ho podřízli, rozřezali a stáhli z kůže.
Listopad 1997
Majitel jednoměsíčního kokršpaněla hodil štěně do zapnuté automatické pračky. Když to přežilo, vhodil ho do hořícího ohniště a dobil pohrabáčem.
Září 1998
Houbaři našli v lese na Brněnsku utýraného kokršpaněla. Psa někdo svázal drátem a za uši ho hřeby přibil ke stromu.
Leden 2003
Na autobusové zastávce objevili cestující zohavené kočičí torzo. Ubitá kočičí mrtvola visela na provaze ze střechy zastávky.
Květen 2007
Opilý muž vnikl na pozemek cizího domu. Tam chytil za zadní nohy hladkosrstého pinče a utloukl ho o stěnu domu a zídku schodiště.
Červenec 2007
V centru Prahy někdo přibil hřebíky kočku na dřevo. Po několika hodinách kočka umřela.
Jsou to jen některá z mnoha utrpení, jež zvířatům lidé způsobují. Kolik případů je však neodhaleno?

Taky si říkáte jaké zrůdy jsou schopné tohle udělat? Často se týrání objevuje i na internetu, aby se tito bezcitný bastardi pochlubili.. Jsou to hrozní borci.. Ovšem pak jsou videa, která naopak upozorňují na tuhle problematiku.

Utopil kočku a nahrál si to na video
Každý z nás rád chodil do cirkusu, ovšem to jak se chovají k zvířatům je strašné
Kruté video, které jsem ani nedokoukala

Keep smiling

Smajlík, smajl, smile nebo normálně česko-anglicky emotikona. Každý ji známe a my, mladší generace při digitální komunikaci používáme.

Dvojtečka, pomlčka, závorka. První smajlík se tedy objevil již v roce 1890, a to v tehdejších novinách - jednalo se o takový soubor znaků vzdáleně se podobajícího tomu dnešnímu. Nicméně klasický smajlík vznikl v roce 1982 a není vynálezem softwarových inženýrů. Vysokoškolský profesor Scott Fahlman rozeslal svým kolegům elektronickou zprávu s návrhem na používání těchto tří znaků po sobě jako symbol vtipu. Zároveň přišel i s nápadem, že opačná závorka na konci by mohla označovat vážně míněné věci. Tento opačný symbol se ale časem zažil jako vyjádření smutku. Každopádně se Fahlmanův návrh ujal a stal se hojně používaným. Kdyby si byl tenkrát nechal Scott Fahlman svůj nápad patentovat, zřejmě by patřil mezi nejbohatší lidi na světě.

Počátky emotikon byly roztomilé. Vyjadřovat své pocity, emoce, pouhými gramatickými znaky - to bylo neuvěřitelné. Jenomže to by nebyli lidi, aby to zase pěkně nezbabrali. Když brouzdáte kdekoliv na netu, tak se můžete pokochat množstvým ksichtících se obrázků.

Já sama teda emotikony používám, ale snažím se s mírou. Nechci patřit mezi neandrtálce, jejichž e-komunikace je na podobné úrovni (tímto se jim i omlouvám, je to jen můj subjektivní názor..): No tAq to ByŁ FaQt lolEc♥♥♥ upE Hafo prcZa. :-* MucQ =**

Sci-fi: I muži mají anorexii

Řekli byste, že některé svízele jsou typicky ženské.. např. rození dětí, praní, nebo mentální anorexie. Omyl. Poruchy příjmu potravy se netýkají jen žen.

Prvním historicky doloženým anorektikem byl filozof Friedrich Nietzsche. Jeho nemoc měla hlavně hysterický podklad. Převážnou část jeho života se živil vařenou zeleninou. V okamžicích, kdy se do něj porucha opřela plnou silou, snídal i obědval jenom teplou vodu.

Možná si řeknete, že muži trpí anorexií velice vyjímečně, odborníci však tvrdí, že u nás je poměr mužských anorektiků k anorektičkám 1:30, od Česka na západ už ale připadá jeden anorektik na dvanáct anorektiček a jejich podíl stále stoupá.

Důvody, které vedou muže k tomu, že se dobrovolně ničí, jsou odlišné od žen. U mužů tkví původ poruchy v příliš nízkém sebevědomí. Objevily se i studie, které z anorexie u mužů obviňují skrytou homosexualitu. Nic takového ale nebylo stoprocentně dokázáno. Za mužskou anorexií, ale můžou hlavně média..

Podle výzkumu ve Velké Británii, který provedla psycholožka Sarah Grogan, není 75 % mužů spokojeno s vlastním tělem. Z nic 30 % přímo uvedlo, že svoje tělo přímo nenávidí.

Pokud vás překvapilo, že ženy nejsou jediné pohlaví ve vesmíru, které si připadá zoufale neatraktivně a neforemně, je tu ještě další výzkum. 25 % mužů drží diety a 65 % cvičí jenom kvůli tomu, aby zhubli.

Čtyřiadvacetiletá Bára zná tuto nebezpečnou poruchu z vlastní zkušenosti. Trpí jí její otec. Pracuje jako gynekolog, má svojí soukromou ordinaci a je to pohledný muž. O jeho stavu se dozvěděla od matky, když jí bylo dvacet let. Už předtím tušila, že něco není v pořádku. Nikdy se u nich doma nesměla vařit nebo péct sladká jídla, slyšlela ho několikrát zvracet, ale nikdy jeho nevolnosti nespojovala s anorexií, nebo bulimií. Myslela si, že těmito poruchami trpí jenom ženy. Nemoc se u něj objevila poprvé prý, když se Bára narodila. Asi si po jejím narození najednou připadal starý a chtěl si udržet za každou cenu svůj mladistvý vzhled. Nikdy se jim tátu napodařilo dostat k doktorovi, teprve až jednou omdlel v ordinaci, byl převezen do nemocnice. Tam jim sdělili, že za to můžou nejspíš žaludeční vředy. Za týden omdlel znova a nakonec jim to její matka řekla. Její otec žil s tímto onemocněním několik desítek let, aniž by měl někdo podezření. Málokdy se vyskytnou lidé, kteří trpí čistou mentální anorexií, většinou se období nejedení střídá se stadii nutkavého přejídání a následně zvracení. Mezi takové případy patří žokejové, tanečníci a gymnasté.

Když není, co dělat

Tákže jsem se rozhodla napsat něco dalšího do téhle rubriky... Vůbec nevím, čím začít.
Takže asi maturitním plesem Střední Zemědělské školy. Musím říct, že z tohohle plesu mám obrovské emocionální prožitky. Můj největší byl výstup žáků, kdy jeden ze třídy přitepleně zpíval (něco o telátku heboučkém, nebo tak) a ostatní dělali tele. Jen je škoda, že to nedali na Youtube.com. Z té písničky by mohl být hit. Jo ještě nemám zapomenout na Letce, když už o tom píšu. Takžee smekám před tebou letče (alias Jiří)... a doufám, že už ho nepotkám. A díky za pití..

Tak pokračujéém..

A teď napíšu něco o exkurzi do Domu ruské vědy a kultury v Praze. Bylo potěšující, že tam šel jenom náš ročník rusky (ne)mluvících studentů a ostatní byli ve škole. Cesta vlakem byla dosti zajímavá, už jen proto, že můj spolusedící ve vlaku příšerně chrápal :). Takže teď k Domu ruské vědy a kultury.. Takže musím říct, že celá ta stavba je hodně luxusní a byl v ní hroznej klid. Samozřejmě, že jsme se přišli vzdělávat, takže jsme měli hodinu ruštinu. Výuka byla zajímavá, sice mě už ke konci nudila, ale koho ne, že? Pak jsme koukli i knihovnu, samozřejmě všechno rusky, to jsem si ale početla. :-D Bylo vidět, že naše třída tomu rozumí, proto jsem se raději zaměřila na knížky s obrázkami. Aby bylo aspoň na co koukat.. No.. a pak byl rozchod, tak jsme jenom chodili po obchodech. Dozvěděla jsem se, že v New Yorkeru je všechno laděný do punku.. To bylo moudro.. omlouvám se té osobě, ale stejně to nebude číst. Bych se dost divila.

Dále jsem už pochopila termín "šílené fanynky".. A nejedná se právě o šílené fanoušky Tokio Hotel, ani jinou skupinu. Ale stejně je zajímavé, jak se lidi chovaj.. a docela sranda.

A ještě nesmím zapomenout na jednu osobu! To očkování přežiješ a tu prohlídku taky!
A já jsem se rozhodla, že to už stačí... hezký den (u nás byla teda bouřka, Emma se zlobí/to taky pochopí jen jedna osoba)..

Hodiny od Rusů

Po letech práce studenti posledního ročníku Moskevské University nakonec dokončili svůj projekt internetových digitálních hodin. Výsledek jejich práce může veřejnost shlédnout prostřednictvím následujícího odkazu.
Myslím si, že se jim to fakt povedlo... už jen proto, že mě baví koukat, jak se přepisují čísla..

Meze žárlivosti

Žárlivost má kořeny ve slabém sebevědomí. Pokud jste vyrovnaní, těžko budete podezírat každého kluka, který kolem vaší partnerky jen projde, protože bude znát svoji cenu a budete si věřit. Existuje však jedna zlatá věta, a ta říká: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ V normálním vztahu stačí mít oči otevřené a občas lehce pověřit, jestli vás partner/ka nehoupe. Na tom není nic zlého. Mělo by prostě platit, že vyrovnaný muž dává své partnerce určitý prostor založený na důvěře a opravdová partnerka tento prostor nepřekračuje (a naopak).

Zdravá žárlivost

Není žádným tajemstvím, že každému z nás dělá tak trošku dobře, když na nás občas partner žárlí. Je to kvůli tomu, že se pak cítíme hodnotnější a máme pocit, že je o nás zájem. Partnera to trošku nakopne a začne se chovat mileji. Jde prostě jen o takové naznačení: „Moc se mi nevěnuješ, starej se víc o mě. Mohl/a bys o mě přijít.“

Chorobná žárlivost

Žárlivý člověk se dívá na svého partnera jako na svůj majetek, chce ho mít pod kontrolou a vědět, že je na něm zcela závislý. Žárlivost je jedno z největších nebezpečí každého vztahu, které pozvolna dusí a otravuje ovzduší, i když se tváří velice nevinně. Lidé v mnoha případech žárlí nejen na opravdového či domnělého milence nebo milenku svého partnera, ale také na nejlepší přítelkyni své ženy, sekretářku svého manžela na intenzivní práci, a dokonce i na vlastní děti. Od takového partnera odejděte, dokud můžete. Uleví se vám.

Žárlivost a mládí

Mladí partneři často chybují už na začátku svého vztahu, protože pokládají partnera za někoho, kdo jim musí být za jejich lásku bezvýhradně oddán a patřit jim. Domnívají se klamně, že je to přirozená protihodnota za to, že oni milují, a neuvědomují si, že právě tohle vztahu škodí. Každé omezování, vyhrožování a zakazování ničí vzájemné porozumění. Zejména mladé dívky mají často pocit, že když na ně jejich partner žárlí a zakazuje jim třeba i vycházet z domu, je to důkaz velké lásky.

Perfektní blbost

Jednou se potkali perfektní muž a perfektní žena. Po perfektním chození měli perfektní svatbu. Jejich společný život byl, samozřejmě,perfektní. V jednom zasněženém, bouřkovém Štědrém dni perfektní pár jel ve svém perfektním autě,když uviděli na kraji cesty sedět nešťastného člověka. Jako perfektní pár zastavili, aby pomohli. Tam stál Santa Klaus s velkým baťohem hraček. Aby nezklamali žádné dítě na Štědrý večer, perfektní pár naložil Santa Klause a jeho hračky do svého auta a už byli všichni na cestě a

rozdávali hračky....
Bohužel, stalo se neštěstí a perfektní pár a Santa Klaus měli po cestě nehodu. Jenom jeden z nich nehodu přežil.

Otázka: Kdo přežil? Posuňte níž a dozvíte se odpověď...

.

.

.

.

Přežila perfektní žena. Ona je totiž jediná, kdo opravdu existoval. Každý přece ví, že žádný Santa Klaus není a není ani nic takového jako perfektní muž.

Ženy přestaňte číst, to je konec vtipu. Muži pokračujte. Takže když neexistuje žádný perfektní muž ani Santa Klaus, žena musela řídit auto. To vysvětluje, proč se stala dopravní nehoda. A kromě jiného, jestli jste žena a stále toto čtete, jen to potvrzuje jinou skutečnost: ženy nikdy neposlechnou !!!!